Mgr. Jan Borek

Výuka předmětů umělecké kritiky, hudební nauky, dějin hudby a prosemináře uměnovědy na katedře muzikologie FF UPOL ()

Revival symfonického progresivního rocku 90. let a album Hybris skupiny Änglagård
Studie, Opus Musicum 1/2024

Předmětem této studie je debutová studiová nahrávka Hybris švédské progresivně rockové skupiny Änglagård z roku 1992, která odstartovala novou fázi vývoje progre­sivního rocku, již lze nazvat „symfo­nickým revivalem“. Bezpro­středně po vydání se totiž stala novou „klasikou“ tohoto žánru a zařadila se po bok ikonických nahrávek symfo­nického progre­sivního rocku 70. let 20. století. Společně s obno­vením zájmu o hudbu vycházející z původní tvorby sedmde­sátých let, který lze interpre­tovat skrze fenomény nostalgie i generační obměny, ovšem album Hybris upozorňuje také na terminolo­gickou nejedno­značnost stylových označení neo-progre­sivního a post-progresivního rocku, stejně jako na problém samotného pokroku v rámci progresivního rocku.

Revival symfonického progresivního rocku na počátku 90. let: Nostalgie, generační obměna a album Hybris skupiny Änglagård
Příspěvek na mezinárodní výroční konferenci České společnosti pro hudební vědu, 26. 11. 2022

Příspěvek se zaměřuje na některé ze základních aspektů obnovy zájmu o symfonický progresivní rock od počátku 90. let minulého století, s důrazem na koncepty nostalgie, revivalismu a generační obměny. Zavedený obraz současného progre­sivního rocku jej charak­terizuje jako zcela ovlivněný „klasickou“ tvorbou 70. let, kterou napodobuje bez vlastního hlubšího vkladu. Tento příspěvek sleduje dílčí okolnosti a možné důvody přetrváva­jícího nahlížení na současný progresivní rock skrze „kánon“ 70. let v čele se skupinami Yes, Genesis či King Crimson. Ohniskem tohoto „symfo­nického revivalu“ pak je debutová nahrávka Hybris švédské skupiny Änglagård, která se bezprostředně po vydání stala novou „klasikou“ tohoto stylu, zařadila se po boku ikonických nahrávek symfo­nického progre­sivního rocku 70. let 20. století a de facto odstar­tovala novou fázi progre­sivně rockové tvorby. Společně s obno­vením zájmu o hudbu vycházející z původní tvorby sedmde­sátých let, který lze interpre­tovat skrze fenomény nostalgie i generační obměny, ovšem album Hybris upozorňuje také na terminolo­gickou nejedno­značnost stylových označení neo-progre­sivního a post-progresivního rocku, stejně jako na problém samotného pokroku v rámci tohoto stylu.

Recepce progresivního rocku v časopisu Rolling Stone v letech 1969–1979 
Studie, Musicologica Olomucensia 31, 2020

Tato studie představuje analýzu dobové recepce progresivního rocku v americkém populárně-kulturním periodiku Rolling Stone mezi lety 1969–1979. Popsané trendy recepce progresivního rocku ve specifickém kontextu americké rockové kritiky 70. let 20. století dále komparuje se zažitým nara­tivem o dobovém kritic­kém přijetí tohoto stylu ve formě tzv. punkového diskurzu. Tvorba širšího okruhu progresivního rocku je zde za účelem ilustrace dílčích specifik a rozdíl­ných přístupů rozdělena do čtyř stylových podkategorií, pro něž je navrženo nové názvosloví.

Recepce progresivního rocku v časopisu Rolling Stone v letech 1969–1979 
Magisterská diplomová práce, Katedra muzikologie FF UPOL, 2019

Tato diplomová práce přináší analýzu recepce progresivního rocku v americkém časopisu Rolling Stone mezi lety 1969–1979. Na základě pramenného výzkumu identifikuje důležité trendy a proměnu recepce hlavních interpretů tohoto hudebního stylu. Navrhuje též vlastní klasifikaci dílčích stylových okruhů progresiv­ního rocku. Dále nastiňuje historii a charakte­ristiku časopisu Rolling Stone, předního média populární kultury a rockové kritiky v USA, a prezentuje důležité osobnosti americké rockové kritiky 70. let 20. století. Zjištěné poznatky pak komparuje s vybranými historickými narativy o dějinách populární hudby.

Výzkum budoucích hudebních profesionálů: hudební preference, nová média, obsah hudební výchovy 
Výzkumná studie, Hudební výchova 1/2019

Cílem výzkumu prováděného pod vedením doc. Evy Vičarové na Univerzitě Palackého v Olomouci bylo zjištění hudebních preferencí studentů hudební vědy, hudební výchovy a hudebních oborů AMU. Výzkum se též zaměřil na jejich vztah k novým technologiím, jejich využití ve výuce a připravenost budoucích hudebních pedagogů na vlastní výuku.